„Bolest je varovným signálem těla, že je něco špatně. Ne vždy se však projevuje přímo v místě, které je třeba napravovat. Například migrény či brnění rukou často souvisí se zatíženou krční páteří, bolesti v kyčlích, dolních končetinách nebo podlamování v kolenou jsou obvykle spojeny s bederní páteří a za bušícím srdcem, pocitem knedlíku v krku a nemožnosti se nadechnout může být nestabilní hrudní páteř,“ vysvětlila fyzioterapeutka Iva Bílková.
Kde se skrývá bolest
Ohniska potíží se často v těle skrývají úplně jinde, než je projevovaná bolest. To je také důvod, proč mnohá lékařská vyšetření, která se vždy specializují jen na některou část lidského organismu, původce bolesti neodhalí. „Velmi záleží na individualitách, ovšem je běžné, že praktičtí lékaři, neurologové, ortopedi nebo internisti řeší spíš akutní projevy bolesti než příčinu problému. Většinou pacientovi doporučí farmakologickou léčbu pomocí medikamentů nebo injekcí, v případě dlouhodobých potíží navrhnou operaci. S podobnými zkušenostmi k nám přichází víc než polovina pacientů,“ uvedla Iva Bílková z FYZIOkliniky.
Zatímco v lékařských ordinacích pacienti obvykle stráví jen několik minut, u fyzioterapeuta mají vyhrazenou hodinu. „To je dostatek času na komplexní vyšetření s cílenými otázkami a klinickými testy. Cílem fyzioterapeuta je odhalení příčiny potíží, která může být skrytá i ve vzdálenějších místech těla než jen v místě bolesti. Pacient obdrží tipy na režimová opatření i na vhodnou neinvazivní léčbu,“ vyjmenovala Iva Bílková.
Když zlobí (nejen) páteř
Náplní páce fyzioterapeuta je vyšetřit pacienta tak, aby našel vztah mezi bolestí a dysbalancí pohybového aparátu. Vnímá tělo jako celek. Zjišťuje, jak a proč se pacient hýbe, proč některý pohyb bolí a jaké používá náhradní pohybové vzory, které je třeba změnit. Poté zjistí příčinu problému, určí následnou terapii a společně s pacientem postupuje k cílené nápravě.
„Každý pacient má svůj příběh a máme i takové, kterým fyzioterapie pomohla po 30 letech bolestí. Tak dlouho neustále bojovali s problémem, který neutichal a opakovaně se vracel. Moderní fyzioterapeutické metody, které fungují, pak považují téměř za zázrak. Jde ale pouze o konečné nalezení odborníka, který danému člověku dokáže pomoci, navíc nic není zadarmo, tedy i na uzdravení se pacient musí podílet vlastní aktivitou,“ míní Iva Bílková. „Na druhou stranu jsou situace, kdy pacient přijde například s bolestí žaludku, která může souviset s jeho sliznicí a do erudice fyzioterapeuta nespadá. Univerzitně vzdělaný fyzioterapeut ale i tyto případy bezpečně identifikuje, a když vidí, že jeho dovednosti nemohou pacientovi pomoci, ihned ho odešle k internistovi,“ podotkla fyzioterapeutka.
Zkušený fyzioterapeut může provést komplexní kineziologický rozbor pohybového aparátu a zacílit na problém, který se skrývá v těle daleko od bolestivých míst. Vedle manuálních funkčních testů si své závěry může potvrdit také na moderním diagnostickém ultrazvuku. „Ten jednoduše odhalí například patní ostruhu, aniž by pacient musel podstoupit škodlivé rentgenové záření. Díky technologickému pokroku je diagnostický ultrazvuk snadno čitelný a cenově dostupný, přesto však v mnoha ordinacích fyzioterapeutů, ortopedů i chirurgů stále chybí,“ dodala Bílková.
