„Základním předpokladem k získání široké palety mikronutrientů je pestrá racionální strava. Konzumací masa, mléka a mléčných výrobků, vajec, ovoce, zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů a semínek na denní bázi umíme získat velkou většinu minerálních látek, stopových prvků i vitamínů. Nezastupitelnou roli přitom sehrává pitný režim, jelikož voda je nezbytná pro všechny metabolické procesy v organismu a zároveň obsahuje rozpuštěné minerální látky,“ vysvětluje odborná konzultantka v oblasti nutriční péče Mgr. Aneta Sadílková ze III. interní kliniky endokrinologie a metabolismu VFN Praha.
Minerální látky
Vhodným doplňkovým zdrojem některých minerálních látek a stopových prvků jsou přírodní minerální vody, jejichž složení zůstává stejné od hlubinného pramene až ke spotřebiteli. Přírodní minerální vody jsou původní, přírodou vytvořené, velmi kvalitní, čisté a neupravené, bez obsahu chemických přídatných látek, a představují tak vlastně bio kvalitu v pitném režimu. Navíc musí mít prokazatelný fyziologický účinek, tj. obsahují alespoň jeden prvek s blahodárným působením na lidský organismus. Proto nabízí lidskému tělu víc než pitná voda – minerálky z vodovodního kohoutku netečou.
„Minerální látky se z těla vylučují především močí, ale také stolicí a potem. Zatímco vylučování potem a stolicí by bylo obtížné kontrolovat, odpady minerálních látek a vody močí organismus přesně reguluje. Proto je při zvýšeném pocení, průjmu nebo zvracení vhodný zvýšený přísun minerálních látek, ideálně prostřednictvím přírodních minerálek, které tělu dodávají zároveň tekutiny, a vyrovnávají tak nejen ztrátu tekutin, ale i minerálních látek,“ říká vedoucí Divize intenzivní péče, klinické výživy a metabolismu z FNKV Praha doc. MUDr. Pavel Těšínský.
Kolik potřebuji?
Potřeba některých minerálních látek, stopových prvků a vitamínů je během života konstantní, u jiných se mění s věkem. Liší se také u zdravého a nemocného člověka. K deficitu mikronutrientů ve zdravé populaci vedou nesprávné dietní návyky, kouření, pravidelné užívání alkoholu, období dospívání a těhotenství, hormonální změny u žen v menopauze, dlouhodobé stresové stavy.
„Z hlediska nedostatečného příjmu některých mikronutrientů mohou být rizikové nízkosacharidové (tzv. lowcarb) diety, které výrazně omezují nebo vyřazují sacharidy včetně těch komplexních, jako jsou obiloviny, chléb, brambory a další přílohy, luštěniny, ovoce a dokonce některé druhy zeleniny. Hrozí tak nedostatečný příjem hořčíku a draslíku, ale také selenu, mědi, vitamínu C a E. U diet omezujících příjem masa, vajec, mléka a mléčných výrobků (vegetariánství, veganství aj.) hrozí zase nedostatečný příjem zejména vápníku, železa, zinku a vitamínů skupiny B,“ varuje nutriční terapeutka Mgr. Sadílková.
Vitaminy a stopové prvky
Také vitamíny jsou nezbytné pro správné fungování organismu – posilují imunitní systém, ovlivňují obnovu buněk, podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a cukrů, působí preventivně proti některým onemocněním. Vitamíny rozpustné v tucích se ukládají v těle do zásoby, kde vydrží několik týdnů až měsíců, ty rozpustné ve vodě se v těle neukládají a musí být průběžně doplňovány.
„Vedle minerálních látek a vitamínů potřebuje lidské tělo pro svoji správnou funkci rovněž stopové prvky. Obsahuje jich jen malé množství, přesto jejich nedostatek nebo nadbytek způsobuje zdravotní problémy. Tělo si je nedokáže vytvořit samo, musí je dostávat prostřednictvím stravy – ve stopových množstvích. Nadbytečné množství stopových prvků obvykle nepřijmeme prostřednictvím stravy, ale suplementací,“ dodává doc. Těšínský.
Zdroj: TZ AquaLife Institut
