Děti se nám první roky jejich života doslova mění před očima. Každým dnem poznávají svět, ve kterém vyrůstají, komunikují s námi (dokonce už když jsou v bříšku!) a staví základy pro svůj budoucí život. Well-being je pojem skloňovaný zejména v souvislosti s dospělými, ale v posledních letech už se dostává do povědomí i ve výchově malých dětí. A v čem vlastně spočívá?
Pohyb v hlavní roli
Pohyb je pro vývoj předškolních dětí nezbytný. Pomáhá při rozvoji svalů, pohybového aparátu, ale i mozku. Pokud se pohyb děje venku v zeleni, uvolňuje se napětí, a regeneruje pozornost, a navíc se prokysličují orgány – a to vše přispívá k lepší imunitě. Proto lze pohyb považovat za základní potřebu dítěte a při hledání cest k well-beingu na něj nelze zapomínat. V období předškolního věku by pak měly mít děti prostor alespoň pro 3 – 4 hodiny spontánního pohybu (běhání, házení, skákání apod.) denně.
“Děti, které tráví dostatek času venku se učí zvládnout i nepohodu a jsou díky tomu odolnější. Pobývání v přírodě navíc zvyšuje jejich všímavost, tvořivost a fantazii,” říká Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol. V lesních školkách, kde jsou děti celoročně venku v přírodě bylo navíc na základě výzkumů dokázáno, že děti byly více kreativní a motoricky zdatné a dosahovaly očekávané úrovně školní připravenosti jako děti v kamenných školkách.
Láska jako klíč
Jedním z klíčových faktorů, který pomáhá dětem cítit se v bezpečí, je vědomí, že jsou bezpodmínečně milovány. Úlohou rodičů, babiček a dědečků, a dalších blízkých osob, je být dostupní, když je děti v jejich blízkosti potřebují. To znamená zastavit se, odložit mobil nebo jinou práci a dát dítěti svou plnou pozornost, ať už společnou hrou, prohlížením knihy, vyslechnutím, nebo jen obejmutím či společném pozorování světa.
Každé dítě potřebuje cítit, že vám na něm záleží, a tato zdravá vazba mu pak umožní tvořit další láskyplné a bezpečné vztahy. Láska se nevylučuje s tím, když se na děti zlobíme. Jen bychom neměli kritizovat dítě jako takové, ale jeho chování například: „Mám tě ráda, ale není v pořádku, když kreslíš obrázky na stěny. Zlobím se, když to děláš.“ Zároveň bychom měli dětem pomoct s řešením problémů, a současně být pozitivní a povzbuzující – a to i v situaci, kdy se bojíme, že dítě něco nezvládne. Dejme mu svoji důvěru, pomozme, když si dítě o pomoc řekne, ale nedělejme věci za něj, to není projev lásky ale netrpělivosti.
Ptejte se na emoce
Dětem můžeme pomoci porozumět jejich pocitům, tím, že o nich budeme mluvit. Ptejte se, z čeho má radost, co ho překvapilo, proč je smutné. Například když dítě pláče, můžeme si k němu sednout a zeptat se: “Vypadáš smutně, copak se děje, a jak ti můžu pomoct?”. Pozitivní myšlení a porozumění emocím, pak dává základy pro duševní pohodu, i pro překonání složitějších období. A jaké oblasti jsou stěžejní pro rozvíjení emočních dovedností?
Důvěra: Děti potřebují mít ze sebe dobrý pocit a věřit, že mohou uspět. Sebevědomé děti jsou ochotnější zkoušet nové úkoly, a pokud neuspějí napoprvé, zkusí to znovu jinak.
Nezávislost: Děti se učí být samostatné, a rozvíjet sebedůvěru tím, že mohou dělat jednoduché úkoly, jako je oblékání a úklid hraček, či mají možnost se samy rozhodnout.
Spolupráce: Děti se v předškolním věku učí vyjít s ostatními, sdílet, pomáhat si. Proto předškoláci potřebují vyzkoušet společné činnosti, kde mohou tyto dovednosti trénovat.
Sebeovládání: Děti poznávají různé způsoby, jak vyjádřit emoce, například hněv. Musí ale pochopit, že některé chování, jako je někoho uhodit nebo pokousat, není přijatelné, a že emoci lze vyjádřit bezpečně pro ně i okolí.
Empatie: Na konci předškolního věku děti dokážou rozlišit, co druhý cítí. V trénování této oblasti hraje roli rodina, které by měla jít dětem příkladem, a ukázat, že je naprosto přirozené si navzájem naslouchat a pomáhat. Zkuste se také o dítě zajímat. Co se mu ve školce líbilo? S kým si hrálo? Jaké pohádky jsou jeho oblíbené a proč?
Buďme vzorem
Děti se rády učí nové věci a objevují svět kolem sebe, může je zaujmout hlemýžď lezoucí se přes cestu nebo třeba neznámá květina. K řadě nových zkušeností ale potřebují dospělé. Děti jsou skvělí pozorovatelé, napodobují to, co vidí, a říkají, to co slyší od ostatních. Platí to i pro rozvoj základů well-beingu.
Když cvičíte a jíte zdravé jídlo, je pravděpodobnější, že dítě bude mít dobrý návyk do života. Pokud jste vnímaví vůči ostatními, vaše dítě se také naučí myslet na city a potřeby druhých. Platí to ale i naopak, proto dávejte pozor na to, jak před dětmi mluvíte o sobě i o jiných lidech. Do komunikace nepatří ponižování, výsměch, podceňování, či nedůvěra.
Volná hra
Naše životy jsou často velmi rušné, a platí to i pro životy našich dětí. Děti ale potřebují čas na odpočinek, prožít chvíle klidu, a mít prostor, kde mohou odpočívat nebo snít. Děti často prožívají problémy, vzorce chování, či jiné každodenní činnosti, pomocí hry. Příkladem může být hra, kde se odehrává hádka mezi kamarády, případně obavy ze strašidel, které viděly v pohádce, či hra na maminku když uklízí. Díky tomu si situaci mohou prožít a ujasnit.
Dětem bychom tak měli dopřát prostor na tzv. volnou hru, a to alespoň na pár hodin denně, a dát jim možnost dělat věci po svém, aniž bychom jim jejich čas řídili – ať už v pokojíčku, lese nebo parku. Nebojte se jim dát volnost v objevování světa, ale zároveň jim nastavte limity. Děti, jejichž rodiče jim dávají pevné, ale milující hranice (dokáží s láskou říci “ne”), obecně rozvíjejí lepší sociální dovednosti a ve škole se jim daří lépe než dětem, jejichž rodiče stanovili příliš málo nebo příliš mnoho limitů.
Radost z učení
Pocit pohody poskytuje dětem sebevědomí a radost, které maximalizují jejich vzdělávací potenciál. Děti mají přirozeně touhu poznávat, a komunikovat s ostatními, a aby ji mohly využít, potřebují se učit v bezpečném prostředí. Pro děti je tak stěžejní, aby se pedagogové starali o pěstování důvěryhodných vztahů, předvídatelného prostředí, a respektu k jejich potřebám. Díky prostředí, kde se děti cítí vyrovnané, dokáží lépe zvládat každodenní stres a výzvy a mají lepší schopnost vytrvat, když se setkají s neznámými a náročnými situacemi.
“V lesních školkách je 16 dětí ve třídě na dva dospělé. Pedagog tak má možnost vyslyšet každé dítě a poskytnout mu opravdu individuální přístup a podporu. Děti jsou venku častěji konfrontovány s překážkou nebo změnou teploty, což je učí všímat si, jak se cítí a říkat si o to, co potřebují. Tím mají velkou šanci na to, aby měly přirozeně naplněné základní potřeby. Teprve pak se mohou skutečně efektivně učit něčemu novému,“ dodává Tereza Valkounová.
Zdroj: TZ Lesní školky
