Konec tabu
„V oblasti intimity, nebo chcete-li sexuality, panuje obecně rozšířená představa, že starý člověk se blíží andělu, který nemá sexuální či intimní potřeby. Ve chvíli, kdy se s nimi okolí setká, je zaskočené nebo má tendenci se shovívavě uculovat,“ říká Jaroslav Lorman, ředitel organizace ŽIVOT 90, která se zasluhuje o to, aby senioři a seniorky žili plnohodnotný život ve všech oblastech.
Důvodů, proč se o vztazích a intimitě mezi staršími lidmi nemluví, je několik. Jedním z nich může být i to, že tematika stáří a stárnutí obecně je velmi nepříjemná. Sami se možná vlastního stáří obáváme a jelikož na nepříjemné věci neradi myslíme, vyhýbáme se jim i v přidružených tématech.
„Dalším důvodem může být i to, jakým způsobem vykreslují seniory a seniorky média. Často jsou zobrazováni jako pošetilí starci a obtížné důchodkyně bojující o levné máslo v supermarketech nebo jako skupina, která zatěžuje finance celé společnosti a do budoucna navozuje blízkost finančního kolapsu,“ dodává Lorman.
ŽIVOT 90 je také první seniorská organizace, která téma LGBTI+ stáří v České republice vědomě a cíleně nese. Jejím cílem je pomoci neheterosexuálním lidem vytvořit bezpečný prostor, ve kterém se nebudou bát své životy realizovat v plnosti. Odpovídá to poslání podporovat staré lidi v jejich svébytnosti.
Diskuze i pro pobytová zařízení
Téma intimity a sexuality mezi seniory a seniorkami je určitým způsobem tabu i v pobytových zařízeních. Ačkoliv jsou některé domovy pro seniory a seniorky otevřeny o tomto tématu mluvit, dokonce i za tímto účelem školí své zaměstnance. Velkou zásluhu na otevírání tohoto tématu mají i některé organizace, které se cíleně věnují normalizaci intimních potřeb mezi seniory a seniorkami. Některá pobytová zařízení ale s projevy sexuality stále nepočítají.
„Známe například případ, kdy byl starý muž z domova pro seniory vyloučen, když jej pracovnice načapala, jak si prohlíží porno a masturbuje. Byl vyloučen za porušení domovního řádu,“ popisuje jeden z problémů Lorman.
Společnost bez pochopení
Samostatným tématem pak jsou senioři a seniorky s neheterosexuální orientací, kteří prožili většinu života ve společnosti, která je netolerovala a nerespektovala. Někteří z nich tak byli nuceni svou sexuální orientaci celý život skrývat, jiní se zase setkali s nepochopením a vyloučením ze společnosti a někdy i z rodiny.
„Naše společnost se naučila LGBTI+ komunitu tolerovat. Podle výzkumu firmy Median z roku 2019 71 % dotázaných lidí říká, že když se dva dospělí milují, měli by mít možnost zajištěného partnerského života v manželství bez ohledu na svou sexuální orientaci. Druhá strana mince je opravdu LGBTI+ lidi respektovat a přijmout je takové, jací jsou. Musíme se jako společnost naučit respekt, nestačí tolerovat,” říká Michaela Jirsová, koordinátorka LGBTI+ aktivit pro organizaci ŽIVOT 90.
„Rozdíl je v tom, že tolerujeme to, co je nepříjemné, ale není to příliš ohrožující. Respekt znamená přistupovat ke druhému člověku bez přesvědčení, že má nějaký defekt, je-li neheterosexuální. Respekt znamená společnou radost z toho, že druhý člověk je právě takový, jaký je,” dodává Lorman.
Nejde jen o sexuální orientaci
Důležité je připomenout, že do LGBTI+ komunity nepatří jen lidé s neheterosexuální orientací, řadí se sem i trans- nebo interosoby, případně lidé nebinární. Právě na osoby patřící k této často neviditelné menšině se ve společnosti zapomíná. „Nejde tedy jen o to, do jakého pohlaví se dotyčný člověk zamilovává, ale s jakým pohlavím a genderem se dotyčná osoba identifikuje. A dotýkáme se tak práva, aby o své identitě rozhodoval člověk sám, nikoliv lékaři na porodním sále pouze na základě biologie (translidé) nebo dokonce vlastní preference (interosoby),“ říká Jaroslav Lorman.
LGBTI+ lidé mají samozřejmě problém s přijetím ze strany druhých, obzvlášť, pokud jsou sami v pokročilém věku a musí najednou upozornit své blízké, že si domů nepřivedou osobu opačného pohlaví. Často se toto mezi blízkými nesetká s pochopením a vlídným přijetím.
„Tomuto procesu se říká coming out. A toto ‘vystoupení ze skrytu’ se neděje jednou, ale v každé skupině, která do života dotyčného LGBTI+ člověka patří nebo do které vstupuje. Například v případě vstupu do domova pro seniory takový člověk řeší, jak se budou ostatní dívat na situaci, kdy za ním přijde jeho milovaný partner nebo partnerka, který je ale stejného pohlaví. Pokud chce tuto situaci nějak harmonizovat, musí se znovu vyoutovat,“ vysvětluje Jaroslav Lorman.
„Je asi důležité si říct, že kroky k osvětě v oblasti sexuality je potřeba podniknout i mezi mladší generací. Měli bychom také seniory a seniorky obecně přestat moralizovat a začít se k nim chovat jako k sobě rovným. Myslím si, že klíčové jsou příběhy a svědectví. Ty je třeba slyšet a vidět,“ uzavírá Michaela Jirsová.
Zdroj: TZ Život 90
